Ministrantský puťák 2015
Hostýnské vrchy křížem krážem...
V letošním roce jsme porušili tradici letních Ministrantských táborů a vyrazili jsme si na krátký třídenní purtování po Hostýnských vrších. Plánovali jsme větší skupinku, ale nakonec se vypravili jen Pavel Hladký, Kuba Hladký, Vojta Hladký a Peťa Hanák. vše začalo intenzivním domlouváním se na facebooku dva dny před odjezdem na puťák. :-D
V pátek 3. srpna ráno jsme se sešli u Hanáků, Jitka nás odvezla na vlak do Nezamyslic. Kuba koupil na nádraží lístek, nasedli jsme do vlaku, který nás zavezl do Kojetína, kde bylo potřeba přestoupit na jiný spoj, který směřoval na Valašsko. Hned od začátku byla nálada pohodová, srandičky, zkrátka jsme se všichni těšili jako malí kluci. Cesta vlakem celkem utekla a my se rázem ocitli na nádraží v Rajnochovicích. Tak vyrážíme vzhůru do kopců, které se nad námi tyčí.
Naše cesta vedla přes Podhradní Lhotu, první zastávkou byla zřícenina hradu Šaumburk. Po zelené turistické trase plné stoupání jsme doputovali až na samý vrchol Hostýnského pohoří - Kelčský Javorník (865 m.n.m.). Vyfotili jsme se společně u torza nově vznikající rozhledny, která by snad do zimy měla být hotová. Věříme, že se sem někdy vrátíme a tuto stavbu navštívíme. Na vrcholu jsme krátce posvačili a rozhodli se, že naše další kroky budou směřovat na Tesák. Vojta s Peťou šli rychleji a napřed, zatímco druhá dvojice Pavel a Kuba nasadili pomalejší, ale stabilní tempo. Náročnost žluté trasy se měnila, dlouhá stoupání se střídala s prudkými kamenitými sestupy. Minuli jsme vrchol Čerňavy a konečně dorazili na Tesák (známé lyžařské rekreační středisko). Pavel navrhl přestávku a pozval všechny členy výpravy na jedno točené. V parném odpoledni zlatavý mok uhasil žízeň a osvěžil. Věděli jsme, že není kam spěchat, cestu jsme si naplánovali ideálně a tak jsme příjemný teplý podvečer trávili před jedním z místních bufetů. Posunuli jsme se trochu dál po žluté trase k altánku Pod Kyčerou, kde jsme vytáhli vařiče (Pavel svůj nový), uvařili čaj a především výtečné fazole s párkem. Pravá puťácká večeře. Po setmění, až ruch na frekventované turistické trase utichl, jsme se přesunuli do nedalekého smrčí. Na hustém mechu jsme rozložili naše karimatky, spacáky a připravovali jsme se na spaní pod širým nebem. Ještě než s námi hluboký les utichl, zahráli jsme si za svitu baterek karetní hru BANG! A šlo se spát.
Vzbudili jsme se do krásného slunného rána, posnídali a vypravili na další etapu našeho putování. Měli jsme namířeno do Chvalčova k zatopenému lomu. Avšak jsme cestou trochu zabloudili, ale jako správní zálesáci jsme pochopili, že když se budeme držet potoka, tak dojdeme k potoku většímu do Chvalčova. A skutečně! Nakonec vše dobře dopadlo a my se zase zpátky napojili na žlutou trasu. Letošní léto je opravdu suché a poznat je to i tady v kopcích a lesích. Zatopený lom, jindy plný vody, byl zaplavený jen z malé části. V malém jezírku na dně jsme objevili pstruhy a raka. Jinak krásný lom se stal místem našeho výtečného oběda: trampského guláše s chlebem. Po obědové siestě jsme vyrazili opět do kopců.
V parném létě jsme se osvěžili v potoce Bystřičce a nakonec se občerstvili z Pramene Táborského a Ondrúškův (červená trasa), čekalo nás dlouhé stoupání až na vrchol Obřany (704 m.n.m.), kde se nachází zřícenina hradu z poloviny 14. století. Pokračovali jsme dále po červené až na rozcestí Klapinov, odkud je to na Hostýn už jen necelých 5 kilometrů. Udělali jsme si selfie s krávámi, kterých na zdejších rozlehlých lukách bylo nespočet. Na Svatý Hostýn jsme neměli v plánu dojít, ale chtěli jsme se mu co nejvíce přiblížit, aby byl v neděli co nejlépe schůdný. Sobotní tůru jsme zakončili na malebném místě nedaleko vrcholu Skalný(709 m.n.m.). Utábořili jsme na louce s výhledem na Hanou - na Holešov, Kroměříž, ba i Švábenice jsme viděli. Slunce zapadalo a my se kochali tou neskutečnou krásou. Zatímco nad námi vycházel měsíc do úplňku, trávili jsme večerní čas hrou karet Bang! a Prší. Jedinou nevýhodu naše tábořiště mělo, bylo z kopce, takže když jsme leželi ve spacácích, sjížděli jsme po karimatkách dolů. Kuba to v noci nevydržel a přešel na jiné místo (rovnější).
Ráno jsme vstávali tak, abychom na nedalekém Svatém Hostýně stihli mši svatou. Byli to jen 2km, takže k mariánské bazilice jsme doputovali za krátký čas. Připojili jsme se k zástupů poutníků z celé Moravy a společně oslavili nedělní mši svatou. Po ní jsme náš puťák zakočili na výtečném obědě v jednom z poutních domů. Kuba s Pavlem si objednali divočáka se zelím a knedlíkem, Peťa s Vojtou sáhli po klasice v podobě svíčkové na smetaně. A pivo k tomu, jak jinak! :-D
Naposledy jsme se rozloučili s Ochranou Moravy a vydali se na poslední část výpravy. Sejít dolů, kolem zázračného hostýnského pramene, do Bystřice pod Hostýnem na vlak. Na místní vlakovou stanici jsme dorazili s předstihem a tak jsme měli čas relaxovat. Především Peťa s Vojtou vytuhli maximálně. Cesta vlakem byla příjemná a dorazili jsme opět do Nezamyslic, kde nás tentokrát vyzvedl strýc Pavel Hladký.
Nakonec nezbývá než napsat: Byla to paráda, pánové. Díky a někdy určitě zase zopakujeme.